KNK Longboard Camp 2011 report

Před několika týdny jsem měl možnost jet s českým týmem na freeride – závod KNK longboard camp 2011 ve Slovinsku. Organizoval to slovinský nadšenec Mihael a velká část slovinský longboardový komunity. Slovinci se rozhodli udělat freeride na krásném kopci nedaleko Chorvatských hranic. Po příjezdu do campu jsme byli upozorněni, abychom se podívali směrem nahoru na jeden kopec. Viděli jsme silnici vytesanou do skály a několik zatáček. Hmm, bylo to BEARS GUTS. 18 zatáček a průměrný sklon 14 %. Přitížilo se mi a říkal jsem si, že to asi opravdu pojede rychle. Byla tu i druhá strana kopce, kde byla trať  VIXXEN – cca 3 km s maximální rychlostí okolo 75-80 km.

První dny freeridu odsýpaly skoro bez problému, akorát organizace trochu vázla, a zbytečně jsme čekali na odvoz zpět na start. Bylo vidět že organizace nepočítala s takovou masou lidí a logistika spojená s vývozem tolika jezdců k tomu na 2 kopcích nešla moc dohromady. První moje dojmy byly parádní – akorát na to, že bylo mega vedro v kombinéze a první dva dny jsem měl přehozený bushingy na desce, ale to byla moje nepozornost, to byl perfektní začátek týdne freeridu. Český tým drtil BEARS GUTS nelítostně a každým dnem se rychlost a technika na BEARS GUTS zlepšovala. Já jezdil první 2 dny zásadně na druhou stranu VIXXEN- vyhovovala mi speed sekce a možnost si perfektně připravit stopu do cíle. I několik dalších českých jezdců a jezdkyň pilovalo svoje ježdění na VIXXENu.

Jednou, když jsme po ježdění na Vixxenu přijeli k autu, jsme zjistili, že nemáme klíče, že je mají kluci dole pod Bears guts, nooo tak přece nebudeme čekat tady u auta, když si pro ty klíče můžeme dojet dolů, řekla Lenna…Ajjj to je výzva!!! Takže jsme se s Lennou a Jergenem rozhodli, že je na čase konečně zdolat BEARS GUTS. 18 zatáček downhill – slidového hellu – teď anebo nikdy! Po prvních 6 ti zatáčkách jsem si říkal, kdy to skončí…nene, máš ještě 12 zatáček. Po pár menších pádech jsem dojel do cíle – zpocený, unavený, ale s pocitem, že jsem zajel 18 mega zatáček. Oh yeaah !

Atmosféra v campu a mezi všema jezdci byla hodně vyklidněná – ne ta klasická závodní horečka známá z longboardových závodů. Na startu na KNK bylo i několik hvězdných jmen, ale i tak byla nálada naprosto uvolněná a to díky jednomu slovu – freeride. Tempo ježdění mohlo být o něco rychlejší, ale jezdci byly alespoň šťastní za několik jízd denně.

Blížil se závodní den (sobota) a nálada se lehce změnila – každý jezdil trochu ostřeji a bylo vidět, že příprava na sobotu je v plném proudu a tím přicházela zranění. Bylo několik menších zranění (vyhozené ramena, menší šití, atd..) ale i tak jízdy probíhaly celkem hladce. Po pravidelném vínovém večeru s českým týmem (Čutka a Majk se mnou drželi partu) bylo na čase jít spát. Ráno byl totiž ZÁVOD. Většina týmu šla spát, a naopak několik českých jezdců vyrazilo do známého party tentu na okraji kempu, kde se pařilo do rána. Ráno bylo vidět, kdo si užíval v party tentu a kdo ne. Tempo přípravy se zpomalilo, ale všichni jsme se dostali na start včas.

Nastal čas na první závodní freeridy- tentokrát na zkrácené zavodní trati. Dohromady měla závodní trať 5 zatáček. Říkal jsem si, to se ještě zvládne. Po první freeridové jízdě jsem byl celkem vyčerpaný – týden ježdění bylo na mém těle znát. Další freeride byl ještě horší – z 5 ti zatáček jsem to ve třech položil. Místo třetího freeridu jsem radši odpočíval. Nastal čas na závod. V mé skupině jsem byl jen já a jeden jezdec – zaručený postup do dalšího kola, stačilo dojet do cíle. Dojel jsem po ošklivém pádu na kostrč, proto jsem se rozhodl to zabalit a už nezávodit. V minulém roce jsem měl s kostrčí potíže, tak jsem si řekl, v nejlepším přestat. Naopak český tým opravdu ukázal, že umí jezdit. Vincenzo, Kokesh, Majk, Rogul a Čutka postupovali dál. To stejné platilo v ženské kategorii, kde naše Lenna Salačová drtila konkurenci, jak u žen, tak v kategorii mužů. Nakonec poslední z českého týmu, kdo postoupil dál, byl náš Jarda Kejř (aka VINCENZO), který se probojoval do top 16 jezdců.

Lenna dokonce v kategorii žen skončila na podiu – na druhém místě!! Yeah!! Závod nakonec vyhrál kanadský jezdec, Luke Melo. Závod skončil a nastal čas oslav. Na vyhlášení jsme Lennu zvedli nad hlavy a donesli ji i s českou vlajkou na pódium– měl jsem z toho euforický pocit…To, co jsme začali budovat před 5ti lety se stalo skutečností – česká komunita ukázala světu, že opravdu umíme jezdit downhill (a podle mejdanu nejen to!!)

Po finální párty jsme ráno sbalili věci, šli se vykoupat do blízké řeky vedle campu a hurá zpět do ČR. Musím poděkovat celému českému týmu, slovenskému týmu a Adamovi Arendasovi  za jeho skvělý výkon na KNK. I Slováci to pořádně sekají z kopce!! Naopak chci oznámit jezdcům z Košic, že po sobě v campu nechali takový bordel a hromadu odpadků, až hrůza – styďte se!!!

Koneckonců těším se na příští ročník KNK campu!!

Tak příště na KNK 2012!! Ride On!!